Zamyšlení pana učitele Luboše Mizuna

Maminky, máte to za jedna, ale… 
Jedním z mnoha cílů školy je naučit žáky samostatnému přemýšlení, samostatnosti. Distanční výuka dosahování tohoto cíle ne-li znemožnila, tedy alespoň značně zkomplikovala do podoby „Chceš přemýšlet samostatně? Výborně, můžeš! Ale také nemusíš.“ 
Milující rodiče jsou základem harmonického dětství, předpokladem k vývoji harmonické osobnosti. No jo, ale kdo je to milující rodič? Ten, který své ratolesti smetá z cestičky každé smítko? Takový rodič (nechci křivdit ženám, ale v drtivé většině jde o maminky) si to možná myslí, ale už mnoho se jich dočkalo velmi trpké odměny. A k samostatnosti tato cesta rozhodně nevede. Ale to je věc každého – jsou to dospělí lidé. Pro nás učitele se kontakty s těmito milujícími rodiči omezují na třídní schůzky, případně nějaké mimořádné situace, kdy tyto bojující lvice přijdou do školy chránit své nevinné mláďátko. To, že jde většinou o „mláďátka“ problémová, asi není třeba dodávat. Ale to jaksi patří k životu pedagoga. Naštěstí v poměru k ostatním rodičům, kterých jsou stovky, se tyto lvice vyskytují v řádu jednotek. 
Nyní, v distanční výuce, se s milujícími maminkami setkáváme na dálku, ale výrazně častěji. Výrazy „milující“ a „pomáhající“ totiž zřejmě považují za synonyma. A tak žáci, jejichž vyjadřovací schopnosti jsou řekněme pod průměrem, najednou odevzdávají brilantní slohové útvary. Žáci, kteří jsou na štíru s pravopisem, předkládají bezchybné práce. Žáci, kteří ve škole sami nespočítají jediný příklad, vkládají pár minut po zadání vypracované úkoly bez jediné chybičky. Žáci, kteří při kreslení nevytvoří téměř nic, posílají výkresy, jimiž téměř zahanbují naši výtvarně nadanou kolegyni, jež jim práce zadává. O referátech na úrovni maturantů nemluvě… Proč ne, je to sice tak trochu švindl, ale může za to být jednička, proč bychom tomu našemu, té naší nepomohli? 
Milé maminky, mám pro vás několik otázek: 1. myslíte si, že učitelé jsou tak hloupí, že rozdíl mezi domácí a školní prací nepoznají? 2. myslíte si, že svému potomkovi skutečně pomáháte? 3. myslíte si, že mu tímhle švindlováním dáváte dobrý příklad? Odpověď je ne, ne a ne! Jste šikovné, máte to za jedna, ale vy v našich klasifikačních seznamech nefigurujete… 

Luboš Mizun, učitel