Konečně se na nás z oblohy sypal sníh. Za okny mrzne, až to praští. Jak rádi bychom si v bílém sněhu postavili sněhuláka, nebo vyzkoušeli nové řídící sáňky. Škoda, že sníh ve městech vždy moc dlouho nevydrží a my si o zimních radovánkách spíše vyprávíme. O takové zimě, jakou nám představuje na svých obrázcích Josef Lada, se nám prozatím může jen zdát.
Nevadí, jeho obrázky nás okouzlily. Okouzlil nás i jeho životní příběh. Povídali jsme si o jeho dětství, o jeho tajnostech a oblibách. Obrázky zimy a Štědrého večera jsou z pera Josefa Lady pro dětské oko nejkrásnější. Dýchá z nich na nás klid a láska, kterou na obrázcích ukazují rodiny, které na Vánoce vždy byly pospolu. A protože tenkrát neměli žádný televizor ani chytrý telefon, povídali si. Povídali si o příbězích, které malé děti hltaly a naslouchaly dědečkovi u rozpálené pece. U spoře ozdobeného stromečku, u rozkrojeného jablíčka. Za okny trubač oznamoval půlnoc a světýlko ze svíček se odráželo v dětských obličejíčcích, když se pouštěly lodičky ze skořápek. Rozzářené oči jásaly, když u dřevěného betlému našly děti dáreček v podobě dřevěného koníka, vojáčka či panenky. A ze všech koutů se ozývaly koledy.
Děkujeme Vám, pane Lado. I díky Vám jsme si dnes připomněli, jak krásné mohou být Vánoce bez televizních estrád a videí na youtube. Že máme spoustu krásných tradic, které stojí za to si vyzkoušet. Proč? Protože při nich budeme spolu. Klidné předvánoční dny Vám přejí děti ze 4. B a paní učitelka Kinclmanová.
