Často kolem sebe slýchávám, že už to není jako za nás. V některých oblastech jsem za to velice rád, ale zrovna v otázce etikety a slušného vychování se hranice posouvají někam do propasti hlubokého zapomnění. Doslova raketovým tempem.
Při jednom semináři mě zaujal citát: Ukazovat na zlo neznamená něco proti němu dělat.
Vtom se objevila nabídka Severočeské filharmonie Teplice: Koncert pro první stupeň a MŠ. Že to umí podat a zaujmout, jsem si vyzkoušel na svých bývalých třídách. Ty však měly skoro před druhým stupněm, spoustu zkušeností a řádnou průpravu. Někdy se ale začít musí, třeba i s čerstvými druháčky. Nový program se zaměřil ještě na mladší publikum. Sliboval skřítka Malvínku a české skladatele.
Nápad nezaujal jenom mě. Vyjma prvňáčků, kteří se teprve seznamují se svou paní učitelkou, vyrazil náš celý první stupeň. Opravdu se to vyplatilo. Očekávání byla překonána. Nejenže v tom krátkém čase seznámili žáky s životem a unikátním dílem Antonína Dvořáka, představili nám i jednotlivé hudební nástroje celého orchestru. To vše s divadelním šmrncem, dokonce i samotného pana dirigenta. Překvapením pak byla možnost zatancovat si polku, vystoupení baletní víly či proměna skřítka v operní pěvkyni. Byla tam i trocha zeměpisu. To celé hravě a srozumitelně poskládané v jedné hodině, protkáno kvalitním přednesem úryvků vybraných skladeb, napříč Dvořákovou tvorbou. Nechyběly ani světelné efekty a let na Měsíc. Chytrým tahem bylo představení pravidel chování a etikety před a během koncertu na nevychovaném skřítkovi.
V Teplicích se proti zlu opravdu něco dělá, kdo nevěří, ať se vydá na jejich koncerty pro pra-– rodiče s dětmi. Třeba ona Malvínka jejich ratolesti navede tím správným směrem, jako ty naše žáčky. Celkově musím náš první stupeň pochválit, i když se samozřejmě našli hříšníci. Právě proto je potřeba za kulturou vyrážet dále. Pokud je s ní totiž neseznámíme, nemůžeme ji po nich vyžadovat.
Třídní učitel 2. A
Jakub Vaverka
