Nastala nám doba neznámá, nelehká pro všechny. Rodiče se snaží ze všech sil plnit všechny své ,,funkce” a do toho jim doba ,,koronavirová” přidala ještě roli nedobrovolného učitele. Děti zase musely pochopit, že se nejedná o prázdniny, ale že čas, který budou doma, bude delší, než jsme si všichni mysleli a že bez učení to prostě nepůjde.
A aby to nebylo učení mučení, snaží se všichni učitelé svědomitě odvést svoji práci na dálku. Prvotní dny tápání a hledání, jak tuto situaci uchopit, vystřídala možnost komunikace přes Teams. Od té doby nastal boj učitelů s počítačovou gramotností. Prvotní nadšení z toho, že se konečně budou moci spojit s žáčky tváří v tvář, se změnilo v mnoha hodinový boj se sebou samotným. Alespoň u mě to tak bylo.
Nejhorší snad už máme za sebou. Teď už se jen budeme těšit na virtuální shledávání s žáky, udržovat třídní kolektiv na dálku a on-line výuka bude jak třešnička na dortu.
Velmi děkujeme za trpělivost všem rodičům.
Děkujeme také za to, že nás na chvíli vystřídají v roli pedagogické.
Třeba si všichni budeme touto zkušeností zase o kousek blíž.
Mé díky na závěr patří všem svým kolegům, paní ředitelce i paní zástupkyni, kteří se nevzdali a bujují jako lvi.
Pevné zdraví všem přeje Tereza Vosáhlová, třídní učitelka 2.B