Nabízím vám trochu jiný pohled na distanční vyučování. Média jsou plná vyučování na dálku, jaké kdo používá programy a online berličky, jak často jsou videosetkání s žáky, jak zadává úkoly, jak hodnotit či nehodnotit…
Zapomíná se na lidský faktor, a teď mám na mysli žáky. Mimořádná situace přináší vybočení se zaběhnutých modelů chování, a najednou se někteří žáci projevují jinak než ve škole. Někteří z těch slabších se překvapivě zapojili a jsou aktivní, naopak někteří z jedničkářů využili volnějšího režimu a jsou lenivější. Jiní nezklamali – lemplové zůstali lemply a pracovití žáci dále pracují. To vše je normální. Ale najednou se objevilo pár – naštěstí opravdu jen pár – těch, kterým říkáme mrtví brouci. Jakoby přešli do ilegality – prostě neexistují.
Důsledkem tohoto postoje je, že některé kolegyně tráví spoustu času marným úsilím donutit je k práci a přinejmenším jedna se tím ještě trápí, jiné jsou znechucené. Zbytečně – v tomto souboji kantor vs. žák není vítěze. Jde o to, kdo je tu za hlupáka. Zda učitelka, která se marně snaží, žáky bombarduje upomínkami a utrácí tím spoustu času, nebo žák, kterého stejně k ničemu nedonutíme. Ano, on se může usmívat zbytečnému úsilí kantorky, protože není úplně mimo realitu a zjistí si, že za této situace na něj nikdo nemůže. Zkrátka dokáže využít a zneužít situace. Ale znamená to, že je chytrý? Naopak, je to hlupák, který opovrhuje prací jiných.
Lenoch si vždy hledá tu nejsnazší cestičku, a protože je i hloupý, tak nepřemýšlí, kam ho dovede. Nepřeji nikomu nic zlého, ale jsem přesvědčen, že tito lidé budou podobným způsobem proplouvat i dalším životem a jednou je to dostihne a rozbijí si ústa (každý ví, že se sem mnohem lépe hodí jiný výraz). Ale tím se my, učitelé, přece nemůžeme trápit. Musíme věnovat své úsilí dětem, které spolupracují. A těch je naštěstí většina.
I tohle nám přináší distanční vyučování… A já si myslím, že je dobře, že se hlupáci odkopali.
Luboš Mizun, učitel