Výlet do hor jsme s dětmi plánovali už na začátku školního roku, ale bohužel jsme ho nestihli zrealizovat, a proto teď, když byla příležitost opět společně něco podniknout, volba byla jasná: „ Jedeme k Felixovi do hor a budeme tam spát! Kam? Kde to je a jak tam můžeme všichni spát?“ Tak to vám hned prozradím.
Náš výlet začal v pátek 25. 6. ráno před školou. Naložili jsme stany, spacáky, a připravený proviant do auta, krátce se poradili, probrali trasu, zkontrolovali vybavení a vyrazili na cestu. Šlo se nám lehce, nesli jsme si jenom svačinku, vše ostatní odjelo autem. Čekala nás dvoudenní túra, a proto jsme se nechali do kopce vyvézt linkovým autobusem směr konečná stanice Hora Svatého Šebestiána v Krušných horách. Rozdala jsem mapy, oznámila cíl a „dobrodrůžo“ mohlo začít. První rozruch nastal, když jsem nikomu nechtěla prozradit směr naší cesty. A proč také? Všichni přeci věděli, kam máme dojít a měli mapy.
Jak to popisují samotní účastníci: „nakonec jsme správnou cestu k Felixovi našli, cestou jsme se dívali krajinou a Tobiáš nás jako hlavní vůdce kmene vedl. Šli jsme dlouho cestou lesem, zastavili jsme se na jednom z rozcestí a dali jsme si řízky od maminek. Paní učitelka nám řekla něco o zaniklých obcích, a když jsme se pořádně rozhlédli, zjistili jsme, že svačíme v místě bývalých Menhartic. Dostali jsme dva úkoly, najít symbol života a symbol smrti. To první byla studánka, ale problém byl, že tam všude rostly kopřivy a dost pálily. Nakonec jsme ji našli, a s ní i mnoho trosek rozpadlých domů a pozůstatků po lidském osídlení. I symbol smrti jsme s menšími problémy úspěšně našli, byla to lebka uhynulé zvěře. Dál po cestě jsme ještě prošli zaniklou Stráží a došli až k Felixovi, kde jsme zjistili, že jejich dům, bývalá hájovna, je poslední stojící dům s adresou Křimov, Stráž. Jako milé překvapení na nás čekala vychlazená limonáda, kterou nám točil Felixův tatínek přímo ze sudu.“ Pro dnešek jsme byli v cíli.
A jsme u otázky „Jak tam všichni můžeme spát?“
Odpověď je naprosto jednoduchá, byli jsme na krásném místě, s prostorem pro stanování a hlavně u velice milých lidí, kteří nám dovolili rozložit tábor a využít jejich pohostinnosti, a tak to šlo vše jako na drátku. Všichni si postavili stany, Felixův tatínek nám na posilněnou upekl domácí langoše, a jak řekli kluci: holky vařily v kotlíku nad ohněm brambor guláš a kluci připravovali dřevo a starali se o oheň, když se guláš vařil, stihli jsme mezitím spoustu legračních věcí. Po večeři byla zábava u ohně a od půlnoci jsme sloužili noční hlídky až do rána. Po náročné noci jsme byli rozlámaní, ale bylo to záživné spát ve stanu. Káťa T. se nám postarala o rozcvičku, k snídani jsme všichni dohromady snědli 60 koblih a zapíjeli je teplým kakaem. Po snídani jsme složili tábor, vše po sobě uklidili a vydali se na poslední, nejdelší část naší cesty. Přes Křimovskou přehradu, směr Bezručovo údolí až do cíle na Plochou dráhu, kde na nás čekali rodiče. Cesta byla dlouhá a náročná, ale za to dobrodružství to stálo, bylo to fakt super“
Napsali: Lukáš Liška, Danek Náhlovský a Adam Máca – žáci 7. C
I já si myslím, že to bylo moc fajn, byli jste skvělí a už teď se těším na naše další dobrodružství. Také bych moc ráda poděkovala manželům Kupkovým za ochotu, pomoc a skvělou příležitost. Děkuji G. Knoblochová, třídní učitelka 7. C
